Podivná Ducati z 90. let, koupená bez jízdy

Majitelství Ducati Monster je pro milovníky motorek vždy vzrušujícím zážitkem. U mě to platí dvojnásobně, protože zejména předmodely s karburátory z doby před rokem 2001 mě vždy lákaly. Po dlouhém hledání ideální motorky na příležitostné ježdění jsem až dosud nenarazil na příležitost, která by mě dostatečně inspirovala k tomu, abych udělal krok. Až do chvíle, kdy se na trhu objevil tento malý chromovaný kousek.

Když jsem zhlédl inzerát na Bring A Trailer, okamžitě jsem věděl, že musím alespoň přihodit. Odeslal jsem manželce zprávu s odkazem a dodal: „Pokud to zůstane pod 5,000, možná budu muset přihodit.“ Odpověděla mi jedním slovem: „OK.“ Tak jsme se do toho pustili!

Ano, sice jsem překročil svůj původní rozpočet o 100 dolarů, ale věřím, že mi to odpustí. Takže teď jsem hrdým majitelem Ducati.

Druhý generace Monster patří mezi ikony, ale tyto rané modely skutečně pomohly zachránit Ducati a změnily celý motocyklový průmysl. Cílem designérů Ducati bylo vytvořit stylovou městskou motorku, avšak firma nedisponovala dostatkem prostředků na vývoj nové řady, a tak museli použít komponenty z jiných modelů. Motor je z 900 Supersport, rám je mírně upravený z modelu 851 Superbike a vidlice je převzata z 750 Supersport. Jakmile byla motorka sestavena, stala se něčím větším než součtem svých částí a zahájila vlnu upright naked bike v motocyklovém světě.

Je to relativně lehká a výkonná motorka, která nabízí to, co mi moje BMW GS a Harley-Davidson Livewire nedokážou poskytnout. Zkrátka všechny přednosti této motorky jsou čistě emocionální. A to je normální, je to italská motorka. Kdo by si kupoval italskou motorku s racionálním přístupem? Ostatně, mezi americkými kupci motorek se příliš racionálního myšlení nenajde. Motorky kupujeme, protože nás vzrušují. A protože jsou lesklé.

V roce 1999, než motorka přešla na elektronické vstřikování, představila Ducati sérii limitovaných edic, aby vyprodala zásoby dílů a povzbudila prodeje. Údajně bylo postaveno 101 modelů Monster 900 Cromo, i když někteří tvrdí, že toto číslo je nadhodnocené, protože Ducati pokazila chromovací proces a zakázku uprostřed zrušila. Oficiální čísla o Cromo jsem nenašel, ale v podstatě mi na tom nezáleží. Pro mě to rozhodně není kus pro sběratele, budu se na něm prostě vozit.

Cromo nese své jméno podle chromové nádrže, ale také dostalo několik dalších vylepšení, aby se odlišilo od klasického M900. Cromo má kompletní karbonový paket včetně karbonového krytu zadního sedadla, které bylo u této motorky odstraněno, ale jsou k ní k dispozici v krabici s díly. Také mělo možnost nastavení tlumičů, což u standardních M900 nebylo. S výkonem 74 koní a váhou pod 400 liber by měla být dostatečně rychlá, i když nevyhraje žádné superbike závody. Mělo by to být skvělé pro mé příští track day.

Tuto motorku jsem koupil od člověka, který ji zakoupil novou a na odometru se nyní píše 11,000 mil. V roce 1999 si nechal motorku upravit o pár extra vymožeností, jako je aftermarketový výfuk, zrcátka na koncích řídítek, sedlo Corbin pro pohodlí, K&N filtr, větší trysky karburátoru, aftermarketové měřiče s opravdovým otáčkoměrem a tónovaný štít. Potřebuje servis řemenu a novou sadu pneumatik v blízké budoucnosti, ale vzhledem k ceně, kterou jsem za ni zaplatil, jsem s ní spokojený.

Na následující tři týdny budu cestovat, takže si ji nebudu moct vyzvednout od prodávajícího až do konce října, ale těším se, že se do práce na ní pustím jako do zimního projektu, abych měl co na práci. Z toho, co vím o prodávajícím a co mohu vidět z fotografií, o tuto motorku bylo dobře postaráno, ale rozhodně nebyla celou svou dobu uskladněna v klimatizovaných garážích, ve skutečnosti byla i ježděna. Je to dobrá motorka, i když jsem ji ještě neviděl.